Den první - seznámení

08.09.2018

Říká se, že každý začátek je těžký. A co teprve změna životního stylu a stravovacích návyků. Prožijte tuto změnu s naší klientkou Hankou a vžijte se do jejích pocitů. 

Kdo za to může?

Jaro bylo v rozpuku a já se chystala na sraz. Dívala se do skříně a uvažovala, ve kterých šatech vypadám nejštíhlejší. Nakonec jsem si vzala ty, které mě obepnuly kolem dokola a zatáhla břicho. "Zasunu se za stůl a budu v klidu" říkala jsem si zvesela a vyrazila. Nebyla jsem typická boubelka, spíše typická padesátka.

Špíček sem, špíček tam, slovanský typ. Vůbec mě nenapadlo, že jarní sraz bude "pokračovat" i na podzim. Jenže to by nesměl přijít spolužák Pavel. 

Začali jsme si vyprávět, kdo co dělá. Pavel se lehce rozvykládal o výživovém poradenství a mě to začalo zajímat. "Ráda se ozvu" řekla jsem tehdy a vytušila, že mě shodou náhod bude čekat stejná cesta jako mou již štíhlou kamarádku, která se s NaturHousem setkala již více než rok přede mnou.

Jdu na to!

Léto uplynulo jako voda a začal nový školní rok. První zazvonění probudilo i mou paměť a já si vzpomněla na svůj slib ze školního srazu. Našla si kontakt na Pavla a domluvila si schůzku. A kde jinde než přímo v jámě lvové? Na nohy jsem si vzala tenisky a postavila se na pomyslnou startovní čáru. Tři, dva, jedna, start ... a já vyrazila směr Havířov. 

Poněvadž jsem děvče dochvilné, vstupovala jsem do dveří vedoucí k Natur House již o hodinu dříve. Co čert nechtěl, první dveře vedly do útulné kavárničky. Jako jasná provokace se na mě smály líbezné dortíky a další hříšné kousky. Psychika začala pracovat na plné obrátky a já, i přesto, že za normálních okolností mi zákusky a dorty neříkají zhola nic, začala v rámci Pavlovova reflexu slintat jako pes před miskou plnou kostí. Byla jsem na sebe tvrdá, neboť jsem pochopila, že vojenský výcvik právě začíná a objednala si kávu bez cukru. A taky na dlouhou dobu dýňovou housku. A taky na dlouhou dobu vinný střik. To aby jste viděli, že zas tak ukázková vojanda nejsem. 

Po chvíli přišel Pavel. Povídali jsme si a pak nastal čas podívat se pravdě do očí. To znamená seznámit se se svou výživovou poradkyní. Mladá slečna mi byla sympatická od první chvíle a snad to bylo oboustranné. Povídání, měření, vážení i seznámení proběhlo velmi příjemně a hodinka utekla jako nic. Vyšla jsem s plnou taškou chytrých produktů a s jedinou, zoufalou myšlenkou v hlavě... "proboha, co já budu večeřet????"

Pořád ještě v dobré náladě rozloučila se s odbornicí i spolužákem Pavlem a šla pokorně studovat do autobusu všechny nově získané informace.

Začínáme.

Přímo po příjezdu jsem navštívila místní řetězec s potravinami a začala. Můj košík se naplňoval brokolicí, melounem, rajčaty, paprikou, bílými nízkotučnými jogurty a tvarohy, králíkem v akci i rybou bez akce. Doma jsem to všechno vybalila a málem se úplně zapomněla balit na svůj zítřejší výlet do Prahy. V kuchyni jsem se zdržela dlouhou. Uvařila jsem si čaj. Moc dobrý. Chystala si různé "snídaně" ve tvaru 3 sušenky a 2 suchary. Levanat a Fibroki jsem lehce přejmenovala na Levču a Fibču, neboť jsem pochopila, že se budeme chvíli kamarádit. Ještě pořád jsem netušila, co bude k večeři. Nakonec jsem se rozhodla uvařit si v jemně osolené vodě rybí filé a kousek brokolice. Levču jsem si s veselým zvoláním "Na zdraví" dala místo aperitivu a těšila se na své jídlo. Přiznávám, že jsem se těšila opravdu hodně. Mezitím se ve vodě dusí králík na dny příští a již mám hotovou zeleninovou polévku. Bez mouky, sádla, másla, masoxu a jiných vražedných přísad.

Na stole mě ještě pro dnešek čeká seznamka s Fibčou, který mi zatím přijde bezpohlavní, neboť netuším, jestli je ta Fibroki či ten Fibroki a s jejím či jeho kamarádem panem Kefírem.

Do výletní kabely si s posvátnou úctou chystám Levčové ampulky a odsypanou porci Fibči. Samozřejmě nezapomínám na zítřejší vydatnou snídani ve tvaru 3 + 2.

Na víkend jedu na výlet. Opět jsem se nezklamala a pro začátek úpravy jídelníčku si vybrala tu nejméně vhodnou dobu. Nu což, těžce na cvičišti, lehce na bojišti. Budu improvizovat a uvidíme, jak to dopadne. Každopádně Vás o tom budu ráda informovat.

publikováno se souhlasem autorky Hanky Kavalové