V poradně s úsměvem?

"Mňam... ten cheescake je tak dobrý" vrním jako malé kotě. Nebo spíše jako stará kočka.
Mobil. Zvoní. Tedy ... zvoní v mé kabelce. Do prkýnka dubového, zrovna TEĎ mě někdo obtěžuje... a do prčic.... To není jen tak lecjaký hovor, to mi volá moje výživová poradkyně.... 

Polykám, zapíjím čistou vodou... to abych očistila své černé svědomí, beru Bellův přístroj a usmívám se jako v té nejstupidnější americké reklamě... "ano, prosím... dobrý den, taky Vás moc ráda slyším..."

"Cože?" Kdy přijdu na kontrolu? Ach tak..... nesnáším cheescaky... najednou i ta čistá voda připadá mi nějaká divně slazená....

Domlouváme termín a já mám o zábavu vystaráno.

"Ty už nebudeš, viď?" utvrzuje se má opravdická kamarádka a přebírá vše, co jsem měla ještě před chvíli naservírováno v té vynikající cukrárně přede mnou. 

"Ne, děkuji, již jsem ssssssssssytá" odpovídám a syčím jak had, či spíše hadice.

Tak kontrola... po třech měsících, to jsem v pasti jako krokodýl Dundee. Doma chodím kolem váhy velmi váhavě a dokonce si neberu ani své dioptrické brýle. Když nic neuvidím, lépe se mi půjde spát, naivně si namlouvám....

Před domácím kontrolním vážením si ze sebe sundávám vše, co by mi mohlo přihoršit, ne-li přímo přitížit. Když už na sebe opravdu nemám nic kromě řetízku s přívěskem, který vypadá jako řád za zásluhy opatrně jednou nohou vstupuji na to ďábelské zařízení zvané váha.... A velmi váhavě koukám na výsledek...

... ufffff....

Nedopadla jsem úplně nejhůř.

Dva dny dodržuji opravdickou dietu. Ráno bílkovina, v poledne bílkovina a světe div se .... večer bílkovina. Dopolední a odpolední svačinka v rytmu ovocné samby. Je pátek, čas dostavit se na místo činu a určit vinu za přibraná kila.

Paní Martina se usmívá jako vždy. Snažím se zrcadlit a usmívám se taky. Je tady příjemně.
V té útulné místnosti, kde nechala jsem všeho všudy 18 kilo a věřte nevěřte, vůbec mi nechybí. Povídáme si, vážím se a konzultujeme. Jsem moc ráda, za všechny rady, recepty a hlavně povzbuzení. Za to bodré... "jste dobrá".... 

No sakra, to bych řekla, že jsem "dobrá". 

Taky nejste špatní... směji se a věřím, že za tu dobu už všichni pochopili můj humor.
Takže oprava, vážení .... Jste výborní. Milí, skvělí, přátelští a já Vám děkuji za Vaši podanou ruku.
Rozdíl mezi prvním a dnešním podáním ruky je docela příjemný.
Z velikosti XL na S (někdy M), nejen potěší, ale i zahřeje. 
Věřte mi, přátele, hubnutí s poradkyní nejsou žádné galeje. 

publikováno se souhlasem autorky Hanky Kavalové, děkujeme.