Takový úplně normální den

Dalo by se říct šedý stereotyp, ale to by nesměla být Hanka. Ta i stravování  dá nádech dobrodružství ... 

Další den hubnutí

Ufff. Je večer, další dietní den téměř za mnou. Rána již mám docela pěkně nacvičené. Jsou poklidná a v pohodě.
Ono s třemi sušenkami žádnou divočinu ani nenaděláte.
Vlastně, naděláte.
Mě dneska spadly, rozpadly se na ještě menší kousky, než původně jsou a já začala skládat bio puzzle.
Kdo si hraje, nezlobí. Poskládala jsem si svou snídaní č. 1 a šla ji sezobnout.

Začala si balit jídlo do práce. Zjistila jsem, že ať dělám, co dělám, přenosných krabiček není nikdy dost. Do tašky ukládám toustíky na druhou snídaní, tvaroh již čeká v pracovní lednici. Na první svačinku krabička s nakrájeným melounem, na druhou svačinku hruška v pevném stavu. Další krabička se plní Fibčou a sklenice kefírem. To mám po obědě místo zákusku. Obědový králík již na mě v předstihu čeká ze včerejška v práci, tak už zbývá jen sbalit k němu rajčato-papriko-cibulkový salát.
Sebou si beru i nabídkový lístek na večeře, neboť jsem pochopila, že se musím řídit heslem 

"co můžeš udělat teď, neodkládej na zítřek". 

V tomto případě to znamená "co chceš k jídlu na večeři, rozmysli si pro jistotu už ráno - a během dne poskládej si správné ingredience".

Není nad dobrou organizaci času

V průběhu dne jsem si vytvořila pracovní sešit a uložila jídelní lístky paní dietoložky do euro složek. Je to takové malé bezpečnostní opatření, neboť pokaždé při jejich studiu mi na ně upadne něco z připravovaného chodu - rajče, cibule, kousek šunky.

Během dopoledne jsem si vybrala večerní menu - žampiónovou polévku s mlékem. Protože mi doma došla šunka, první mé kroky směřovaly do masny. K šunce jsem rovnou přibrala kuřecí a krůtí maso. Cestou se stavila do prodejny zdravé výživy pro šmakouna a ďobáčky.

"Kdo je připraven, není překvapen" 

zvesela jsem si notovala a utíkala pro hlavní surovinu dnešního večera. Nebudete tomu věřit, ale v daném obchůdku neměli ani žampiony ani mléko. Zlepšila jsem si náladu alespoň kyškou, švestkami, mandarinkami, kousky květáku a pár cibulemi.
Obtěžkaná jako vánoční stromeček vrátila jsem se na pracovní základnu a chystala se na králičí hody. Hody, hody doprovody..... pošmákla jsem si báječně, výtečně a tvářila se statečně. Za půl hodinky jsem si vzpomněla, že je čas tzv. vlákninový. Kefír byl výborně vychlazen a já si křupala, co mi síly stačily.

Než jsem ukončila svou pracovní směnu byla již doba svačinková a tak jsem odcházela k autu s hruškou v ruce. Čekala mě kadeřnice, která je již zvyklá, že vždy přijdu s nějakou neuvěřitelnou historkou z natáčení, takže dnes jsem se jí svěřila se svým zdravým stravováním.
I když to jídlo zatím popletu, kudy chodím tudy dělám osvětu.

Poté malá návštěva příbuzných. Poprosila jsem o černé, neslazené ani nijak obarvené kafe. 

Při dobromyslné otázce "Chceš chleba?" se mi zježily vlasy na hlavě a při další nevinné nabídce...."a dáš si vodu se šťávou?" jsem se zděsila do maxima. Hlava se točí zleva doprava a zprava doleva jako na tenisovém zápase... nenene..... a poté vysvětluji důvod svého tvrdého odmítnutí. Je čas dopít kafe a vyrazit chystat večeři.

Změna plánu. 

Ještě je potřeba zajet s pejskem k lékaři a vše se posouvá. Můj žaludek klepe a hlásí se o slovo. Je bezvadně načasovaný.
"Já vím, já vím, že je Tvůj čas, ale miska ještě zeje prázdnotou" uklidňuji ho tiše a mířím mílovými kroky k domovu.

Doma vykládám na kuchyňskou linku všechny potravinové poklady. Takže Levča na zdraví, pohled na hodiny, v mezičase chystám večeři - 300 g zeleninového salátu (rajče, okurka, bazalka) smíchané se šmakounem. Stavím vodu na čaj a dávám dusit kuřecí plátky na rajčatech. Ještě zapsat snědené jídlo za dnešní den a připravit si krabičky na zítřek.

Vypadá to, že obměním svačinky, zítra bude dopoledne švestkobraní a odpoledne mandarinkový bowling. K obědu si naservírují kuřecí kostky s vařenou zeleninou a večeře bude asi ďobáčková.
Je mi s vámi dobře, ale jak vidíte, mám před sebou ještě kus poctivé práce. Takže vzhůru do toho, půl je hotovo.

publikováno se souhlasem autorky Hanky Kavalové